Freerun a Parkour

Freerun a Parkour je pohybový sport, který pochází z Francie. Zakladatel Parkouru je David Belle. Parkour vznikl v roce 1987. Roku 1997 vznikla Parkourová skupina jménem Yamakasi. Freerun jsou spíše salta a různé fliky. Parkour je přesný opak, ten se zaměřuje spíše na různé přeskoky přes překážky. Začíná se většinou Parkourem kvůli bezpečnosti. Skákat můžeme prakticky všude. Parkour se hodí třeba i když vás někdo přepadne a nebo ho můžete provozovat jen tak, protože vás to baví. Začít může ten, kdo má rád pohyb. Na Parkour je vhodné mít pohodlné oblečení, boty které se vám nevyzouvají a drží na noze. Někteří lidé o parkouru říkají že to je vandalismus, ale neni tomu tak. V Česku je dost populární, provozují ho hlavně lidé od 10 až do 30 let. Parkour a freerun je jiným slovem gymnastika. Existují i parkurové tréninky (workshopy) nebo spolky (cupy). Český youtuber Taras Tary Poworoznyk provozuje Parkour Blend 42 Vodka cup neboli Parkourové soutěže. Jedním z nejlepších parkouristů v Česku je Sonic Vova. Parkour se inspiroval mnohými zdroji, především Přirozenou metodou Georgese Héberta, která vznikla na počátku dvacátého století. Francouzští vojáci ve Vietnamu se inspirovali Hébertovou prací a vytvořili to, co je dnes známo pod pojmem parcours du combattant. David Belle se k této překážkové trati a Hébertově Přirozené metodě dostal díky otci, Raymondu Bellovi, francouzskému hasiči, který se těmto disciplínám věnoval. David Belle trénoval mnohé disciplíny, například bojová umění či gymnastiku, a hledal možnost jejich využití v životě.

Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních. Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení – chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour.

Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým.

Freerun je spíše gymnastika a jsou to různé salta fliky a přemety. Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení. Traceuři a traceurky zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické. Základem je motto être et durer, případně être fort pour être utile, (česky být silným, abych byl užitečným podle Hébertovy Přirozené metody) a snaha umět se dostat z bodu A do bodu B rychle a plynule. Zároveň s tréninkem traceur/ka začíná přemýšlet o svých pohnutkách, důvodech k tréninku, parkourové filosofii atd.

foto: David Belle