Zimní pohádka o zvířátkách

V jednom překrásném lese plném stromů, mechu a kapradí žila kupa zvířátek- jeleni, srnky, lišky, zajíci, medvědi ale i jiná divoká zvěř. Protože už nastal podzim, bylo chladněji, než na jaře nebo v létě a zvířátka se chystala pomalu na zimu. Do svých domovů si schromažďovala, co jen mohla, sbírala si větvičky, slámu, mech, prostě vše,čím by si vystlala pelíšky, které by je v tom mrazu zahřívali. A tak nebylo divu, že zvířátka žila ve spěchu a byla v jednom kole a tak do sebe v lese většinou narážela, jak všichni pospíchali, aby toho co nejvíce stihli a připravili se na zimu, dokonce sbírali i potravu, aby mohly přežít a měli co jíst. Naštěstí lidé jim do korýtek do lesa nosili jídlo a tak nebyli o hladu, vždy se našel někdo hodný, kdo jim něco přinesl a zvířátka si lidí za tohle moc vážila. A po podzimu najednou přišla zima, z oblohy se jednoho dne začal sypat bílí sníh, dopadal na srst zvířátek, zábl je do jejich hřbetů a ona pobíhala po lese a snažila se před ním skrýt. Všichni měli zmrzlé tlapky a tak utíkali do domečků, aby se schovali a nějak přežili tu ošklivou zimu. A tak odpočívali dny, měsíce a těšili se, až zase přijde jaro, aby vylezli ze svých domečků a mohli se vyhřívat na sluníčku. A po dlouhé zimě přišlo jaro a oni vylezli ze svých úkrytů a spokojeně si to špacírovali po lese.