english
foto: ilustrační foto: Petschkův palácPo stopách operace Anthropoid
Téma historického kurzu Antropoid nás zavedlo do roku 1942, kdy byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát se odehrál v Praze, a tak jsme se prvně vydali do Prahy.
Navštívili jsme Petschkův palác, tzv. Pečkárnu, kde bylo sídlo Gestapa. Zde probíhaly výslechy jednotlivých „nezapadajících“ občanů do tehdejšího protektorátu. Skvěle udělaná výstava nás nadchla. Následně jsme se po několika desítkách minut vydali směrem ke kostelu Cyrila a Metoděje. Zde se ukrývali atentátníci. Kryptu, jejich skrýš, jsme si prohlédli a vydali se na poslední zastávku parné středy. Tou byla Kobyliská střelnice. Zde bylo nejen v době heydrichiády popraveno či zastřeleno několik stovek lidí. Někteří pocházeli z Lidic nebo Ležáků.
Druhý den začal srazem v 8 hodin na nádraží a společným odjezdem do Litoměřic. Poté jsme se autobusem přesunuli do Terezína. Naše první kroky vedly do muzea terezínského ghetta. Tam jsme měli možnost zhlédnout dvacetiminutový film o historii města Terezína od jeho založení v roce 1780 Josefem II. Převážná část dokumentu byla věnována jedné z nejsmutnějších etap historie města, a to založení židovského ghetta za druhé světové války. Poté jsme si v muzeu mohli prohlédnout obrázky, které namalovaly děti deportované do Terezína v době holocaustu.
Další zastávkou byly Magdeburské kasárny. Zde jsme měli příležitost vidět rekonstrukci ubikace terezínských vězňů; malou místnost obývanou až 60 lidmi. V kasárnách byla také expozice věnována méně či více známým umělcům (malířům, hudebníkům a divadelníkům) vězněných v ghettu V jedné místnosti také hrála dětská opera Brundibár zkomponována Hansem Krásou. Následovala komentovaná prohlídka Malé pevnosti, která sloužila jako vězení už před druhou světovou válkou a kde byl na samotce mimo jiné vězněn Gavrilo Princip, původce atentátu na Františka Ferdinanda d´Este. Mrazivě na nás zapůsobily vězeňské cely a popraviště. Doslova ohromeni jsme byli z bazénu, který si vybudovali tehdejší dozorci. Kontrast vězení a šťastného života za zdí v nás zanechal spoustu emocí.
Dozvěděli jsme se také jména několika známých vězňů, kteří Malou pevností prošli. Nejznámější je Milada Horáková, jež přežila nacistické věznění, aby pak její osud byl navždy zpečetěn v padesátých letech komunistickým režimem. Prohlídku jsme ukončili zhlédnutím dalšího krátkého filmu. Tentokrát se jednalo o originál propagačního filmu natočeného nacisty k příležitosti oficiální návštěvy Červeného kříže v terezínském ghettu.
Třetí den byl ve znamení exkurze do muzea v Lidicích. Vesnice Lidice byla vypálena 10.6.1942. Důvodem se stala mylná spojitost místa s atentátníky. Zde jsme si prošli muzeum, které se události věnuje. Na některé z nás to zapůsobilo velmi smutně, protože z tehdejší vesnice se zachoval pouze jeden jediný strom a dveře kostela.
foto: ilustrační foto: lidické děti