english
Velikonoční pondělí
Církevní oslava Velikonoc má zcela jiný rámec, jímž je Kristovo vítězství nad smrtí (tj. vzkříšení) – základní bod celého křesťanství. Velikonoční pondělí je v pořadí druhým dnem velikonočního oktávu (osmidení), kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Z liturgického hlediska je pondělí rovnocenné následujícím dnům oktávu, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu. V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. Pondělí svatodušní či svátek svatého Štěpána). Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života. V českých zemích i na Slovensku je zvykem chodit s pomlázkou. Pomlázka je z několika, většinou 6–12, nejčastěji vrbových proutků pletený šlehací nástroj, se kterým chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Šlehání přes hýždě doprovází odříkávání různých koledních říkanek. Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí (Mrskut a mrskání jsou názvy zažité především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou tradici. V jiných regionech je možné se setkat s odlišnými výrazy pro totéž, např. šupání, vyšupat). Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka neboli kraslice. Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. O pomlázce se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela. Na Hrozenkovsku polévali chasníci ráno děvčata vodou. Ve všech krajích patřila a patří k pomlázce pestře malovaná vajíčka - kraslice. Ty se ale nikdy nerozdávaly každému. Kraslice dostával hoch jako dárek od děvčete, které našlehal. Byly darem velmi cenným, protože na skořápkách byla vytvořena šikovnýma rukama děvčat mistrovská a mnohdy hodiny trvající díla. Hospodář hned brzy ráno našupal všem domácím pomlázkou, aby byli po celý rok čilí. Odpoledne patřilo dětem. Za vsí bývalo živo, neboť se tam hrály různé hry o vajíčka. Chlapci například ťukali vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát své vajíčko vítězi. Jinde se koulelo vajíčky po nakloněné ploše „na valbisku“ a vyhrával ten, komu se vajíčko dokoulelo nejdále. Večer patřil mládeži trošku odrostlejší, která se veselila při muzice v sále hospody.Druhého dne, v úterý Velikonoční, šlehávala děvčata hochy, přičemž na Valašsku říkávala: "Dnes je naše". Hoši ale odpovídali: "Dnes je toho, kdo obdrží". A všichni se šlehávali navzájem. Tímto dnem slavná pomlázka končila. [1]
Zdroje: [1] Pondělí velikonoční [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://www.ceske-tradice.cz/tradice/jaro/pasijovy-tyden/pondeli-velikonocni, Zdroje obrázků: Photo by Marco Verch from foto.wuestenigel.com