Příšerná dovolená, 2. část

Pátek 14.6.

Po včerejším fiasku s pokojem je táta ještě mírně namíchnutý. Povedlo se nám vyfasovat pokoj s výhledem na MOŘE. Ale s opravdovým výhledem! Ne takové to, když vám ve výhledu stojí baráky a vy vidíte jen kousek toho moře. A nejhorší je, když si za to člověk PŘIPLATÍ. No tak nakonec je alespoň fajn to, že budeme usínat s výhledem na moře. Taky se nám povedlo vyfasovat konečně ČISTÝ pokoj. Nicméně teď je ráno a já na nic nemám chuť, a už vůbec ne na pobíhání na pláži, takže jsem si přispal. Než mě tedy probudil Kuba, který chtěl, abych si s ním hrál. Já jsem ho ale ignoroval. Ale až do té doby, než přišel táta, který mě k tomu donutil pod podmínkou, že mi zabaví TELEFON a tablet. Což se mi moc nehodí, poněvadž s Kubou je asi tolik zábavy jako s učebnicí. No, nebudeme si nic nalhávat. S Kubou jsem bohužel musel strávit dopoledne, což vedlo k tomu, že kdykoli spadl a začal brečet, rodiče mi vynadali. I když tam třeba neměl žádnou odřeninu ani nic takového. No a tak jsem se snažil Kubu naučit PLAVAT. Dopadlo to tak, že jsem musel volat PLAVČÍKA, což pro všechny nebyla zrovna dvakrát příjemná situace. A už vůbec ne pro MĚ. Načež přišli rodiče a ti taky nebyli zrovna šťastní. No, zakázali mi tablet a notebook. Ten notebook mi zrovna tolik nevadí, protože ho používám asi stejně často, jako tu obří tužku s plyšovým medvědem na konci, kterou jsem dostal, když mi byly tři. Ale tablet, to už je horší. I když je rychlý asi stejně jako lenochod, stále se dá nějak používat.

Odpoledne jsme odjeli na rodinný výlet do nějakého starého města. Mamka z toho byla úplně celá PAF, ale mně to jako nic extra nepřipadalo. No tak prostě Řekové kdysi postavili přístav. A co má jako bejt. Mě už tyhlety výlety přestávají bavit. Ona z toho mamka byla celá paf už předtím, ještě než jsme se dostali přímo do toho přístavu. Mamka totiž strašně obdivuje všechno, co je vyrobené v zahraničí (teda až na Čínu, protože tam se vyrábí snad všechno). A obzvlášť obdivuje MÓDU, což mi ani nějak nevyhovuje. Já s tátou a Kubou jsme mezitím zašli do restaurace, kde Kuba OPĚT CHYTIL HYSTERÁK kvůli tomu, že má evidentně strach z KREVET. Jako já se jich taky trochu štítím, ale abych kvůli nim chytl hysterák, to fakt ne. Mamka mezitím utratila asi 40 € za kabelky, pásky a pemzy. Když přišla mamka, zděsili jsme se kolik toho utratila. Ještě větší zděšení přišlo potom, co jsme dostali ÚČTENKU, na které byla částka 50 eur, což nikoho, ale fakt nikoho NEPOTĚŠILO. Po Kubovi chytl hysterák TÁTA, protože mu v kapse zbývalo posledních 5 eur. V peněžence už měl jenom KORUNY, za které si člověk nemůže v zahraničí koupit vůbec nic. Naštěstí jsem měl plán na záchranu naší finanční situace. Pojedeme na LETIŠTĚ, a zkusíme tam směnit koruny za eura. Bohužel ten autobus na letiště stál evidentně MAJLANT. Na dveřích byl takový papírek. Byl to ceník. Pro jednoho to stálo 5 eur, což byl náš zbývající budget. Nakonec jsme jeli NAČERNO, přičemž jsme riskovali, že nás chytí revizor. To se naštěstí nestalo. Na to letiště jsme dojeli úspěšně. Bohužel co úspěšné nebylo, bylo hledání směnárny. Hledali jsme v odletové hale terminálu 1, nic. Ten samý terminál, příletová hala. Nic. Terminál 2, odletová hala. OPĚT NIC. Prošli jsme téměř celý druhý terminál, přes takové ty Duty free obchody (kde byly mimochodem i bankomaty na všechny měny, ale my jsme si jich nevšimli) až jsme přišli do příletové haly. Tam už jsme našli konečně směnárnu. A DÍKYBOHU s dobrým kurzem. Za asi tisícovku nám dali nějakých 40 eur. To stačilo na lístky pro všechny.

Když jsme přišli zpátky na hotel, vyděsilo mě to, co se dělo pod našimi okny. Animační program pro děti. Reproduktory tam hrály co nejvíc NAPLNO a děti si asi dávaly soutěž, jestli zvládnou být hlasitější než ten reproduktor, což nebylo úplně příjemné. Šli jsme na večeři. V jídelně to bylo vyzdobené ve stylu Mexika, a já zrovna pálivé jídlo NENÁVIDÍM, takže dneska asi budu o hladu. Naštěstí měli i záložní jídlo pro lidi, kteří pálivé nechtějí. A udělal jsem dobře, že jsem si to pálivé nevzal. Jednoho člověka kvůli tomu odvezla SANITKA. Mamka šla rychle do obchodu pro mlíko, čímž celou situaci zachránila. Pak šel na řadu dezert. Ale ten jsme neměli ani nejmenší šanci si vychutnat. Do jídelny totiž vtrhly s křikem ty DĚTI, co byly na animačním programu. My jsme Kubu do ničeho takového nepřihlásili, zaprvé to stojí asi 1000 korun a za druhé anglicky nerozumí ani SLOVO. Tak maximálně hello a napočítat do deseti zvládne. Mamka je s angličtinou trošku výš než Kuba, dokonce se umí představit a lámanou čechoangličtnou si dokáže objednat „one kopeček this.“Hlavní tlumočníky a mluvčí naší rodiny představuju já s tátou, který jednou za čas jede na nějakou obchodní cestu třeba do Británie nebo do Indie. Kuby se mi povedlo nějakým způsobem zbavit, když mu mamka do ruky vrazila nějakou knihu, kterou vzteky ROZTRHAL, protože si chtěl hrát se mnou. Já jsem u rodičů vyprosil povolení notebooku na tenhle večer, abych ho mohl půjčit Kubovi. Aby si na tom zahrál nějakou on-line hru. PROŠLO TO. Tak jsem si já hrál s mobilem a Kuba s notebookem. Vyděsilo mě, že už na internetu umí vyhledávat. Vyhledal si YouTube, a tam už frčel. Když mamka slyšela střílení, tak věděla, že jeden z nás hraje nějakou střílečku. Nikdo jsme ji nehráli, a když mamka náhodou přišla do místnosti, Kuba si vypnul zvuk a okamžitě přeskočil na nějaké vzdělávací video. A zrovna v tu chvíli mi do hry skočila reklama na nějakou hru s tanky. Tak si byla jistá tím, že ty zvuky vydával můj mobil, takže i ten mi mamka pro dnešek zakázala. Díkybohu už je tma a…. my jsme zapomněli zavřít okna a zatáhnout záclony, takže k nám naletěla spousta KOMÁRŮ, což nebylo příjemné nikomu. VŠICHNI jsme se bez výjimky nastříkali repelentem. Sice to tam smrdělo jak nevímkde, ale komáři raději odletěli zpátky ven.

Sobota 15.6.

Dneska se po včerejším fiasku s rodinným výletem mamka rozhodla, že dnešek strávíme v hotelu a okolí, což mně nijak nevadilo, protože se mi stejně nechtělo moc daleko chodit. Dopoledne už Kubu zkusila naučit plavat MAMKA, jenže té to taky moc nejde, a tak se toho musel chopit táta. Kubu naučil plavat za 3 hodiny. Po nich jsme šli na oběd. Nebo vlastně jsme nakonec neobědvali v jídelně, ale u bazénu jsme si dali pizzu, a to nám bohatě stačilo. Pak jsme si řekli, jestli nezajdeme někam na svačinu. Šli jsme po ulici, když v tom jsme narazili na jeden takový supermarket, který provozoval nějaký starý pán. Za tím obchodem měl zahradu s pomerančovníky, a jelikož čtvrtinu těch pomerančovníků obral, tak je začal prodávat. A před svým obchůdkem si udělal stánek s čerstvou pomerančovou šťávou, kterou vymačkával přímo před našima očima. Bylo to docela levné, stálo to jen asi 60 centů. V tom obchodě jsme si všichni koupili takové velké nanuky ve tvaru Orea, co tak i chutnaly. Šli jsme zpátky do hotelu. Odpoledne jsme strávili na pláži. Poprvé jsem plaval v moři, a bylo to super. Kuba chtěl za mnou taky, ale nemohl, jelikož ještě neumí plavat v takhle divoké vodě. Já už jsem to jednou zkoušel v Aquaparku. Nakonec táta koupil Kubovi nějakou pěnovou plovací věc. Táta šel radši za Kubou, aby se náhodou neutopil. K večeři jsem si dal pita chléb s tzatziki. Nakonec jsem večer strávil na tabletu hraním her a kreslením svého komiksu, který se jmenuje FailMan. Nakonec jsme všichni odpadli. A šli jsme spát. Teda táta ještě spát nešel, protože musel vyřizovat nějaké pracovní záležitosti. Poslední čtyři dny byly plné smůly. Jsem zvědavý, co přinesou ty další.

Autor: Tobiáš Haertl