Různé online platformy mohou zpestřit klasickou výuku. Autor: Pexels

Učitelé jako vítězové. Jak pandemie proměnila školy

 

Doba zavřených škol s sebou přinesla mnoho výzev, novinek a změnila řadu věcí, včetně zaběhnutého řádu ve školách. Přínosem může být to, že se nabyté online znalosti dají využívat i v letech, kdy se bude učit opět offline.

TEXT: LUCIE KOŘISTOVÁ

„Na okamžiky před jarním zavřením škol si pamatuji, jako by to snad bylo včera. Když se k nám dostaly čerstvé zprávy o přechodu na domácí výuku, zrovna jsme s paní ředitelkou diskutovali o možné délce nově nastavených opatření. Čekali jsme, že to bude asi dlouhé, ale realita následujících měsíců předčila naše nejdivočejší sny,“ vzpomíná učitel Petr Curko, který na Základní škole Blatenská v Horažďovicích vyučuje přírodopis a chemii, na jaro 2020. Ani v nejčernějších scénářích totiž nikdo nepočítal s tím, jak dlouhá distanční výuka pro některé žáky nakonec bude. K první vlně pandemie se na podzim přidala druhá a třetí, což vedlo ve výsledku k tomu, že žáci druhého stupně strávili v posledním školním roce pouhých 45 dnů, zatímco 341 dní se učili z domova. Žáci prvního stupně na tom byli o něco lépe, ale i oni strávili doma většinu školního roku. Učení z domova si museli vyzkoušet i prvňáci a druháci. A s nimi tisíce učitelů.

Učíme online

Zavádění moderních metod a technologií do výuky probíhá v českém školství už několik let. S příchodem první vlny pandemie a s první distanční výukou bylo jasné, že školy, které s digitalizací začaly dříve, mají před ostatními náskok. S uzákoněním distanční výuky 25. srpna loňského roku přišel další zlom. Na úrovni škol bylo třeba zavést platformy, například Google Classroom či Microsoft Teams, naučit v nich pracovat učitele, instruovat rodiče, vyškolit žáky. Objevily se také nové možnosti, kam se učitelé mohli obrátit o pomoc. Jedním z nich byl projekt Učíme online, v němž desítky dobrovolníků nejdříve pomáhaly učitelům se zaváděním programů do praxe a poté jim poskytovaly podporu formou webinářů.

Právě podle zájmů o ně později pozorovali, jak se distanční výuka časem proměňovala. „Zatímco na jaře minulého roku byl mezi učiteli největší zájem o webináře, které učily, jak vůbec začít pracovat s nástroji Microsoft Teams a Google Classroom, postupem času se mezi nejsledovanější webináře propracoval ten s názvem Aby online výuka nebyla jen frontální. Kurz přináší tipy, triky, praktické rady a způsoby, jak zvládnout vyučování online,“ vysvětluje Anežka Müller, koordinátorka projektu Učíme online.

S inovacemi bylo nutné přijít v mnoha předmětech, například učit cizí jazyk distančně může být obtížnější, než se zdá. „V angličtině je mnoho věcí, které se online předávají hůř, náročnější byly zpočátku i párové aktivity. A tak přišly na řadu různé programy, ve kterých jsme mohli s žáky pracovat interaktivně. Vytvářel jsem jim pracovní listy na Liveworksheets, kde je možné vytvořit i mluvená cvičení. Využívali jsme materiály British Council for kids and teens, hráli kvízy na Baamboozle. Starším žákům jsem zadával úkoly, aby minutu mluvili na dané téma na video, což se mi osvědčilo,“ vyjmenovává učitel angličtiny Martin Hrbek ze Základní školy Dr. Edwarda Beneše v pražských Čakovicích.

Co po distanční výuce zůstane

Učitelé i žáci během jednoho roku získali nové dovednosti a vědomosti, které by bylo škoda v prezenční výuce nadále nevyužívat. To si uvědomují i na základní škole v Horažďovicích. „I kdyby se už distanční výuka nikdy neopakovala, a všichni věříme, že se snad opakovat nebude, u systému Google Classroom zůstaneme i nadále. Různé učební materiály, plnění domácích úkolů či připomínání důležitých akcí – to je jen malý výčet toho, proč využívat online prostor. Za sebe jsem rád, že do škol konečně pronikl online svět, protože vzdělávací instituce by v tomto ohledu neměly být několik let za žáky, právě naopak. Mobilní telefon, různé technické vychytávky či online aplikace... Proč do výuky v rozumné míře nezakomponovat fenomény, které žáky baví?“ ptá se učitel Petr Curko. Nabyté zkušenosti Petra Curka za pandemie jsou ostatně zajímavé: ve snaze svým žákům poutavě přiblížit látku z biologie a chemie se stal youtuberem. Začal pro své žáky natáčet výuková videa, umístil je na Youtube a nechal je volně přístupná. Sám tehdy netušil, jaký zájem vyvolá. Nakonec mají jeho videa přes dva miliony shlédnutí. Jeho aktivity byly ale mnohem širší. Zapojil se také do trendu takzvaných únikových online her. „V rámci ní se měl žák povětšinou dostat z nějakého zavřeného prostoru, ale aby se vše zdárně povedlo, musel splnit řadu vědomostních a dovednostních úkolů,“ vysvětluje Curko. Takzvané únikovky si oblíbily děti i učitelé. Dokonce natolik, že se dle dat platformy Učíme Online stal webinář o tom, jak se únikovky dají vytvořit, druhým nejnavštěvovanějším videem. Záznam přednášky má pak nejvíce shlédnutí na Youtube.

Tečka na řádku

Každý z námi oslovených pedagogů, ale i většina z těch, kterým pomáhala platforma Učíme Online, plánuje, že v prezenční výuce ponechá část programů, které si museli, někdy velmi složitě během distanční výuky, osvojit. Online nástroje ulehčí i komunikaci učitelů se žáky a jejich rodiči. Velký potenciál nabízí moderní technologie pro žáky, kteří musejí dlouho absentovat kvůli nemoci. Takové dítě může mít i z domova přístup ke všem potřebným informacím a jeho návrat po nemoci bude lehčí. „Ačkoliv té placce před sebou neholduji, s dětmi i rodiči jsme se domluvili, že i v budoucnu budeme využívat Google Classroom,“ uvádí Barbora Heřmanová ze Základní školy Mozaika v Rychnově nad Kněžnou. Mimo jiné pracuje s tzv. centry aktivit, v nichž děti pracují ve skupinách. Ve třídě to jsou fyzicky koutky a v každém se děti věnují jednomu předmětu. Svou aktivitu si zvolí vždy ráno a za týden musí obejít všechny čtyři. „Tady vidím prostor pro využití virtuální mazací tabule Jamboard, která se nám osvědčila už během online výuky. Mohu jim zanechat písemné zadání a oni mohou úkoly vypracovávat přímo v programu.

Kromě zlepšení svých IT dovedností, ale vidím posun i v jiných oblastech: vybrousila jsem si popisný jazyk, kterým hodnotím práci dětí. Psát hodnocení a dávat zpětnou vazbu na úkol, který byl zpracovaný online, je totiž jiné, protože nevím, jak dítě svou práci dělalo, a vidím jen výsledek na fotografii,“ pokračuje Barbora Heřmanová, která se také lépe naučila pracovat s chybami dětí. V odevzdaném materiálu jen udělá tečku na řádku, kde se chyba nachází, a dítě tak má možnost samo chybu najít, opravit a vědomost si upevnit. Určité testy a zkoušení online formou mohou také pomoci stydlivým a trémistickým dětem. „Než abych takové dítě zkoušel v hodině před celou třídou, je daleko lepší mu říct: Natoč mi video, kde mluvíš minutu o svém zvířeti nebo kde popíšeš svůj pokoj. Je to pro něj méně stresující,“ domnívá se angličtinář Martin Hrbek.

Odpovědné děti

Během posledního školního roku také vyšlo dostatečně jasně najevo, o čem se mluví už dlouho: že pouhé přednášení látky a její následné memorování žáky už neobstojí. Ve školství naopak plnohodnotně obstojí ten vyučující, který reflektuje turbulentní změny světa kolem sebe. Distanční výuka na mnoha školách ukázala, že když se dětem svěří zodpovědnost za vlastní či týmovou práci, většinou nezklamou. Učitelé tedy mohou využívat moderní trendy ve vzdělávání, jako je projektová a problémová výuka, práce s daty a schopnost orientovat se ve velkém množství informací. To, jestli k zavedení nových znalostí a technologií do prezenční výuky dojde, záleží na kultuře školy a atmosféře, která v ní panuje. „Školní kultura hodně závisí na vedení školy, zda svým učitelům nabízí dostatečnou podporu a motivaci. A pak je důležité, jaký se ve sborovně zrovna sejde tým lidí. Pokud v týmu budete mít dva, tři lidi, kteří zároveň najdou podporu u vedení školy, je poměrně velká šance, že se některé věci, které jsme používali během distanční výuky, stanou běžnou integrální součástí prezenční výuky,“ domnívá se Petra Mazancová, ředitelka Učitelské platformy, profesní organizace učitelů a ředitelů MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ a ZUŠ, kteří se sdružili, aby společně hájili zájmy a názory svých členů v jednání s ministerstvem školství a dalšími úřady, jež mají co do činění s učitelskou profesí. Pokud by byla situace na škole ve stylu „poraďte si, jak umíte, hlavně aby si nikdo nestěžoval“, a to by nebylo podle Petry Mazancové vůbec výjimečné, je dost pravděpodobné, že by se žádné změny neodehrály.

Učitelé pod tlakem

Často se říká, že Češi od stolu rozumí téměř všemu. Naše republika má mnoho fotbalových i hokejových rozhodčí, sportovních trenérů a stínových politiků, kteří by vše zvládli lépe než placení profesionálové. K profesím, kterým teď všichni rozumí, se přidalo i učitelství, protože téměř každý měl alespoň krátký čas dítě na distanční výuce. Mnoho rodičů přinejmenším chvilku poslouchalo online výuku a získalo tak dojem, že ví, co by se ve školství mělo zlepšit a hlavně jakým způsobem. „Občas jsem si třeba dovolil nějakou srandičku směrem k žákům a najednou jsem zjistil, že mě poslouchají rodiče, takže jsem vlastně měl každou hodinu inspekci. Bylo to náročné, protože rodiče leckdy té chemii, která probíhá mezi učitelem a žákem, nerozumí,“ konstatuje Martin Hrbek. Snaha učitele kontrolovat a komentovat jeho práci vytváří na pedagogy nezměrný tlak. Dobře ho ustát vyžaduje ze strany pedagoga zdravé profesní sebevědomí. A zde se vytváří začarovaný kruh. Zdravé profesní sebevědomí totiž souvisí s tím, jak se společnost dívá na danou profesi. Je těžké si sebevědomí zvedat, když je povolání učitelů podrobováno kritice ze všech stran. Zároveň jsou to právě silní a sebevědomí učitelé, kteří dokáží názor společnosti proměnit. Jak z toho ven? Podle Petry Mazancové by si odpovědní lidé měli uvědomit, že pokud nalijí dostatek peněz do podpůrných programů, které by měly pomoci dětem, a zapomenou na učitele, vynaložené peníze nebudou zdaleka tak efektivně využité. Zahlcený pedagog nedokáže dětem předat efektivně všechny své vědomosti, i kdyby sebevíc chtěl. Wellbeing dětí nelze zprostředkovat bez wellbeingu učitelů. (O wellbeingu si můžete přečíst rozhovor na straně 8-9) Učitelům by pomohla větší přítomnost podpůrných pedagogických profesí na školách, jako jsou asistenti pedagoga, kteří pomohou s výukou, či školní asistenti, kteří mohou za učitele vypisovat matriky a další administrativní dokumenty. Dobré je také učení v tandemu nebo třeba supervize.

Poprvé v životě

Ke konci distanční výuky se hodně řešilo, jak náročná situace pro učitele to byla. Mluvilo se o tom, kolik učitelů je za hranou, kolik se zhroutilo, kolik muselo začít brát antidepresiva. Nestačí o tom ale jen mluvit, je třeba systémových změn. Učitelství je například jediná pomáhající profese, která nemá systémově ukotvenou supervizi. Stále se mluví o tom, že by byla potřeba, ale pokud na škole není osvícený ředitel, nebo pokud není osvícený sám učitel a tuhle poměrně drahou záležitost si sám nezaplatí, tak se k něčemu takovému nedostane. „V rámci Učitelské platformy jsme dělali supervize pro naše členy a ukázalo se, že pro absolutní většinu lidí šlo o jejich první supervizi v životě. Učili třeba dvacet let a poprvé v životě si mohli s někým popovídat o své práci a rozebrat ji. Pro některé to byl velmi silný zážitek a bylo vidět, že by takovou službu ve svém životě potřebovali,“ konstatuje Petra Mazancová. Podle ní bychom si z uplynulé doby měli vzít poznání, že učitele je třeba podporovat i jinak než možností dalšího vzdělávání. Pokud nebudeme pečovat o duševní a profesní zdraví svých učitelů, může se nám to totiž jednou velmi vymstít.

Rodiče měli během online výuky unikátní možnost vidět, jak se děti učí. Autor: Pexels