Tandemoví učitelé se musí sehrát a to může chvíli trvat. Autor: Pexels

Tandemová výuka v Česku. Profitovat z ní mohou všichni

 

Když se spojí dva učitelé, kterým jde o stejný cíl, není výsledkem jen více pedagogů ve třídě. Společně s dětmi vytvoří nový celek, ve kterém se lépe učí nejen děti, ale nakonec i sami učitelé.

Text: LUCIE KOŘISTOVÁ

Tandemová výuka zvyšuje pozornost dětí, je zajímavější a umožňuje výuku individualizovat – těm žákům, kteří potřebují probírané učivo více vysvětlit, se dostane pomoci, zároveň se ale ti, kteří již danou látku zvládli, nenudí. Úzká spolupráce dvou kolegů v jedné třídě ale přináší mnoho výhod i samotným pedagogům. „Učitel je neuvěřitelně osamělé povolání a blízká spolupráce pomáhá tuto osamělost prolomit,“ vysvětluje na úvod ředitel Základní školy Kunratice Vít Beran. Ale zdaleka nejde jen o to, že pedagog má za zády kolegu, který může v těžké chvilce vypomoct. I sebelepšímu učiteli hrozí, že si po letech výuky skládá hodiny podle sebe, má určité zažité metody, svůj přednes, styl a materiály, které pravidelně recykluje. Zkrátka upadne do stereotypu. Přizvání kolegy je tak velkým impulsem, který umožní se na výuku podívat novýma očima a vyzkoušet nové metody.

Jedenáct let zkušeností

V Kunraticích se párová výuka objevuje už od roku 2010, kdy se místní základka zapojila do projektu Pomáháme školám k úspěchu, který iniciovala a financuje nadace založená Petrem Kellnerem a jeho manželkou, The Kellner Family Foundation. Cílem projektu tehdy bylo podpořit učitele tak, aby dokázali dobře rozpoznávat individuální potřeby žáků. A protože se párový učitel osvědčil, škola se dvěma pedagogy během jedné hodiny dál experimentovala a hledala vhodný model nejen financování, ale i vyučování. Zpočátku se párový učitel nemohl platit z peněz, které škola dostává od státu, a tak se k podpoře projektu i z důvodu přeplněných tříd přidal rodičovský spolek Patron a vznikla smlouva mezi ním a školou. Škola vyčíslila, kolik bude takový pedagog stát, a Patron mezi rodiči peníze vybral. Právě spolupráce s rodičovskými organizacemi se osvědčuje v rámci celé republiky, protože zajišťuje anonymitu dárců vůči škole a společně se školou garantuje využití získaných finančních prostředků. I přesto, že dnes už lze párového pedagoga platit ze státních peněz, a dokonce i z programů Evropské unie, rodiče žáků prvních, druhých a třetích tříd se v Kunraticích skládají dál. Jimi zaplacený pedagog pak učí právě mezi malými dětmi, čímž škola kompenzuje nadprůměrně vysoký počet dětí ve třídě. Vychází to zhruba tak, že párový učitel učí v prvních třídách sedm hodin, ve druhých pět a ve třetích třídách čtyři hodiny týdně. „Ale i ty čtyři hodiny jsou dobré, protože si kmenový učitel může na ten konkrétní den naplánovat takovou výuku, kterou potřebuje víc individualizovat nebo která je náročnější, třeba kvůli badatelské činnosti. Společná výuka dvou pedagogů má pak větší dopad na učení dětí,“ vysvětluje Vít Beran.

Náročné na čas

Ačkoliv má párová výuka mnoho výhod, je třeba říct, že minimálně zpočátku zabere hodně času. Kolegové by si totiž měli výuku dobře naplánovat, a když jsou na to dva a oba si potřebují k tématu něco říct, může to trvat. Plánuje se nejen látka, která se bude v hodině probírat, ale i použité metody. „Musíte si stanovit role, v jakých budete během hodiny vystupovat. Minimálně zpočátku se musíte pobavit o tom, kde si budete předávat slovo. Po učení je nutné zhodnotit, zda se podařilo naplnit cíle, nebo co udělat příště jinak, aby se to povedlo lépe,“ radí kunratická učitelka Ilona Zapletalová. Podle ní je důležité si na plánování skutečně najít čas, domluvit se s kolegou předem a termín dodržet. „Když si řeknete, že prostě uvidíte, nebo si to řeknete ráno, nebude to fungovat, protože na hodinu si musíte připravit různé materiály,“ vysvětluje učitelka, která má s párovou výukou několikaleté zkušenosti. Důkladná příprava má i další výhody. Umožňuje totiž pedagogům být ve výuce co nejefektivnější. „Učitelům se ve škole dostává málo zpětné vazby. Sice jednou za čas přijde do třídy hospitace, ta ale vidí jen část výuky vytržené z kontextu a nemůže tak vlastně dát potřebnou zpětnou vazbu. Když si ale s kolegou stanovíme cíl hodiny a z různých úhlů pohledu zkoumáme, jak nejlépe ho dětem zprostředkovat, pojmenováváme své myšlenky nahlas a argumentujeme. Je to taková non-stop hospitace a sebekontrola,“ popisuje tandemová učitelka Eva Burdová, která společně s kolegou Tomášem Najbrtem stojí za projektem DVA vzdělávání. Společně objíždí české školy a na workshopech se snaží ostatní pedagogy nadchnout pro tandemovou výuku, kterou sami poznali už před více než pěti lety. Na svých workshopech ukazují, jak se na tandem co nejlépe připravit. Každý by si „scénář“ hodiny měl připravit na míru, aby se cítil dobře a působil ve třídě, co nejpřirozeněji. Někdy je také třeba připravit se na to, že situace od přípravy odbočí. „Třeba si řekneme, že tohle vysvětlíš ty a já vysvětlím dotazy. A napíšeme si to do přípravy. A pak se stane, že jeden z nás, zapomene a mluví dál. Je ale třeba určitá lehkost,“ směje se Tomáš Najbrt.

Je to proces

„Měli jsme tady inspekci, po které inspektor přišel a říká: Ve třídě byli tři dospělí a mně trvalo půl hodiny, než jsem poznal, kdo je učitel. Potěšilo mne to, protože když vám to řekne vnější pozorovatel, znamená to, že učitel, párový učitel a asistent jsou dobře domluvení a sehraní,“ vzpomíná Vít Beran.

Než se ale dostaví taková sehranost, chce to čas. Je to proces, v němž jsou role zpočátku rozděleny asymetricky. Hlavní slovo má kmenový učitel, kterému hodina patří, a párový učitel „hraje druhé housle“. Postupem času se ale role vyrovnávají. Učitelé Najbrt a Burdová považují své role za rovnocenné. Aby to tak bylo, zpočátku si dokonce zkoušeli své výstupy nanečisto a dnes to radí na svých workshopech. „Smáli jsme se tomu, protože jsme měli prázdnou třídu a my v ní sami přednášeli. Ale museli jsme se naučit správně komunikovat, protože to chceme naučit i děti. Znamená to, přirozeně si předávat slovo a neskákat si do řeči, doplňovat se. Po čase jsme se zjistili, že už nám to funguje přirozeně,“ popisuje Eva Burdová. Běžnou součástí jejich hodin je například „učitel v roli“, metoda, při níž pedagog vystupuje z role učitele a stává se průvodcem dramatu či jeho účastníkem. „Probírali jsme s deváťáky témata xenofobie a vyhnání. Bylo to postavené na příběhu českých Němců po válce a všech těch hrůz okolo a my jsme to dětem chtěli předat. Dávali jsme jim čísla na ruku, jako to měli Židé, a křičeli jsme na ně: Vem si číslo a jdi do třídy. A ti puberťáci, o kterých jsme si mysleli, že nám scénku rozbijí, si nechali dát číslo, šli do třídy, stoupli si čelem ke zdi a ani nedutali. Efekt byl neuvěřitelný. Ve třídě bylo ticho, po číslech jsme je volali a úplně jsem cítil, že chápou, o jak velké odosobnění jde, když je člověk jen číslo,“ vybavuje si Najbrt jeden ze silných zážitků. Dnes už se nebojí v tandemových hodinách i experimentovat.

Cesta, jak si dodat sebevědomí

Tandem mohou tvořit dva zkušení učitelé, stejně se ale osvědčí, pokud se k ostřílenému pedagogovi přiřadí nováček – student pedagogické fakulty či čerstvý absolvent. Přestože fakulty dodají studentům spoustu vědomostí, s praxí už je to často horší a pro nováčka může být stresující se se složitými situacemi ve škole potýkat sám. V pozici párového učitele může ale student pozorovat, co se děje ve třídě, může se zaměřit na žáky a na to, jaký má na ně výuka dopad, může zkoumat, co třídnímu učiteli funguje. „Nechává to na sebe jen působit, aniž by to musel řešit, zároveň si tak hledá vlastní cestu. Mě osobně také hrozně bavilo propojení teorie, kterou jsem dostával ve škole, s praxí, již jsem si mohl hned vyzkoušet,“ vzpomíná Ondřej Šíp, který na základní školu v Kunraticích docházel již při studiu. Při svých začátcích zejména oceňoval, že uvádění probíhalo postupně. „Na začátku jsem měl třeba jen pět procent vyučovacího času, zatímco třídní ten zbytek. Ale jak člověk získává sebevědomí, zkušenosti, zvyká si na třídu, tak si postupně bere víc prostoru pro sebe. Ví, že je zároveň jištěný třídním učitelem a že je bezpečné říct si o pomoc, když si neví rady,“ vybavuje si Ondřej Šíp. Nyní už je z něj třídní učitel na prvním stupni. Situace, kdy zkušený pedagog pomáhá nováčkovi, je podle něj výhodná pro oba pedagogy. „Student do třídy přináší nové věci – postupy z fakulty, inovativní nápady a nejnovější výzkumy a vytrhává třídního učitele z každodenní rutiny,“ myslí si Ondřej Šíp. Musí ale jít o učitele, který chce vést lidi a předávat jim své zkušenosti, nevadí mu otevřít svou výuku druhému člověku a ukázat mu své know-how. Zároveň se však nesmí cítit párovým učitelem ohrožen, musí zde být vzájemný respekt.

Když to nefunguje

Od dob, kdy základní škola v Kunraticích poprvé zkoušela párovou výuku, uplynulo již jedenáct let a situace v českém školství se proměnila. Existují evropské projekty, které ředitelům poskytují finanční prostředky, určité možnosti nabízí i ministerstvo školství. „Z pohledu financování se na párovou výuku nahlíží stejně jako na dělení třídy na dvě skupiny,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Podle ní má každý ředitel na množství pedagogů k dispozici určitý počet vyučovacích hodin a je tedy na jeho zvážení, zda třídu rozdělí, nebo do ní dá dva učitele. Ale i když ředitel vyřeší financování a rozhodne se do projektu párového učení pustit, neznamená to, že nápad skončí úspěchem. „V českých školách stále převažuje mocenská kultura a druhý pedagog ve třídě je někdy vnímán jako konkurence. Aby tandemová výuka fungovala, musí být ve škole prostředí podporující realizaci a učení učitelů. Jestli ale pedagogům nikdo podporu nedal a oni nejsou připravení na takovou změnu, tak pokusy s tandemovou výukou nemohou dopadnout na úrodnou půdu,“ míní Vít Beran. Ani ve škole, kde již funguje spolupráce učitelů třeba při projektech, ale nemusí párovka zafungovat. Problémem jsou učitelé, kteří si nejsou blízcí a každý má jiný pohled na to, jak vést hodinu. Když navíc oba odmítají ustoupit a prosazují si svou, výsledkem je hodina vedená z části jedním způsobem a v druhé jiným, která je pro žáky chaotická a neefektivní. To se může stát zejména ve chvíli, kdy je párová výuka pedagogům „vnucena“ nařízením ředitele, který navíc v domnění, že zná svůj učitelský sbor nejlépe, rozhodne, kdo s kým bude učit. „Jeden pan kolega spřátelené školy se rozhodl, že budou od letošního roku učit párově. A protože se na organizaci školního roku díval jen přes aprobace učitelů, naplánoval výuku od zeleného stolu v ředitelně. No, nesedlo to. I když je to škola s vysokou mírou podpory, porozumění a kvality výuky, tak pro spolupráci dvou lidí ve výuce ještě nebyly připravené podmínky,“ uzavírá ředitel Beran.

Ilustrační foto. Autor: Pexels