english
foto: Ilustrační fotografie.Literatura: Rudý měsíc nad Texasem
„To není možný, to už je třetí tenhle měsíc, ti bizoni mě už fakt vytáčí!” zamračil se Luke, když ze sedla své čtyřkolky sledoval kus povaleného plotu táhnoucího se do nekonečných dálek okolo jeho ranče. ,,Si snad pořídím ochočenýho medvěda, abych to nemusel pořád opravovat,” odfrknul si a pustil se do práce. Slunce už se pomalu blížilo k horizontu texaských hor, když byl s prací hotov. ,,Konečně, zbytek prohlídnu zítra.” otřel z čela pot, nasednul na svoji Polaris, šlápl na plyn a vydal se ke svému domu vzdálenému dobré dvě míle. Když přijel ke svému prahu, zaparkoval čtyřkolku do plechové garáže a šel si dát zaslouženou ledovou sprchu, aby smyl lepivý pot, který byl důkazem jeho celodenní tvrdé práce. Náčiní v kárce za čtyřkolkou uklízet neplánoval, protože takhle díra rozhodně nebude jediná, co divoká stáda bizonů křižujících rozlehlé texaské pláně udělala. Po sprše z ledničky vytáhnul naložený steak z jednoho mladého býka, kterého porazil před dvěma týdny, láhev whiskey, hrstku ledu a vydal se na terasu před svým domem. Rozpálil gril, položil na něj prorostlý steak, usadil se do houpacího křesla, ve kterém sedával jeho otec, nalil si sklenku whiskey, nasypal do ní pár kostek ledu a mocně si přihnul. Netrvalo dlouho, než ho kombinace celodenní tvrdé dřiny na přímém slunci, hlad a whiskey ukolébala a poslala do říše snů. Oranžové texaské slunce mezitím pomalu dolehlo za obzor a jeho vzbudil až těžký kouř linoucí se z jeho grilu. ,,K***a!” probudil se prudkým trhnutím a přiskočil ke grilu. Proti oranžovým plamenům byl vidět obrys jeho na uhel spálené večeře. ,,Táto, ty to vidíš.“ povzdechnul si rozmrzele, sáhnul po mobilu a rozsvítil dvě žárovky, které jeho terasu osvětlovaly. I přestože se jeho ranč nacházel dobrých 20 mil od nejbližšího města, o elektřinu a připojení rozhodně nouzi neměl. Několik set metrů za domem jeho celou spotřebu pokrýval naftový generátor a na střeše mu uprostřed pustiny vyčníval satelit Starlinku. ,,Cink!” píplo mu upozornění z aplikace na fotopasti, kterých měl po celém svém pozemku přes dvacet. Podíval se na obrazovku. Fotopast číslo 7, která monitorovala jeho centrálu schovanou v dřevěné boudě. Když se podíval, co se tam děje, znuděně se zamračil, jelikož se všechno zdálo v pořádku. ,,Pfff, asi nějaký kojot” povzdechl si a mobil zase uklidil do kapsy. V tom však světla zhasla. ,,No výborně, když se to může posr*t, tak jedině ve velkým,” povzdechnul si unaveně a za slabého světla svého mobilu se odebral dovnitř. Doma si vzal čelovku, kulovnici a pomalu zamířil ke čtyřkolce. Při otočení klíčku motor zaburácel a Luke se vydal za svitu měsíce podpořeného LED rampou svého Polarisu směrem ke generátoru. V půli cesty se však zastavil a nechápavě zíral nad sebe. „To snad není možné.“ Elektrické vedení, které vedlo k jeho domu dobré 3 metry nad jeho hlavou, bylo přetržené. Vypnul motor, vzal do levé ruky kulovnici a šel sčítat škody. Elektrický kabel byl v půli přestřižený, ovšem ani jeden sloup nebyl nijak vyvrácený. ,,Tak se ukaž, šmejde!” zakřičel do tmy a k obloze vypálil varovný výstřel. Nic. Všude bylo hrobové ticho, jen v dálce bylo slyšet vytí smečky kojotů. V tom se však ozvala dutá rána. Jako by mu něco narazilo do jeho malé garáže. Prudce se otočil do směru svého ranče, odkud byla slyšet. I přesto, že mu už táhlo na čtyřicet a zažil už leccos, naskočila mu husí kůže. Rychle skočil na čtyřkolku a vyrazil zpátky.
Pokračování příště...