Pohádky od žáků ze třídy 2.A

Oříšek víly Třpytěnky- Lea Škultéty

Jednou v létě šla Amálka na procházku a viděla, že se něco zablýsklo v trávě. Podívala se na to. A byl to nějaký třpytivě šedý oříšek. „Co to je?“ podivila se. Vzala si ho domů a chtěla zkusit, co umí. Zkoušela mu říct spousty věcí, ale oříšek nereagoval. A jednou si povzdechla: „Kéž by byla zima!“ Oříšek se zachvěl, barvy se promíchaly a začalo sněžit. Takhle vyzkoušela všechna roční období. Nevěděla, co s ním, a tak šla za moudrou sousedkou. Když jí ho ukázala, sousedka zvážněla a řekla: „Ten oříšek bys měla vrátit majitelce, víle Třpytěnce. Řekni: „Třpytěnko, vracím ti tvůj oříšek." „Děkuji,“ řekla Amálka a šla domů. Postavila se k oknu a šla to vyzkoušet. Řekla ta slova a před ní stála víla Třpytěnka. „Děkuji,“ řekla Třpytěnka, „asi jsem ho ztratila v lese.“ Vzala si ho a najednou byla pryč.

Rosáček, Lískáček, Třpyťánek - Klárka Plajnerová

Bylo nebylo. V jednom hlubokém lese rostla líska a na ní dozrál jeden oříšek dříve nežli všechny ostatní. Měl tvar lískového oříšku, voněl jako hřebíček a hlavička se mu třpytila od ranní rosy. Tu náhle začalo sněžit. Rosáčka to odfouklo ne do vesnice, ale na okno jednoho obyčejného domku, ve kterém žili maminka, tatínek a Andrejka s Toníčkem. Jednoho dne šel Toníček otevřít okno a najednou ucítil něco v ruce. Otevřel dlaň a uviděl v ní malý voňavý třpytivý oříšek. Byl to Rosáček. Běžel ho ukázat Andrejce. „Podívej se, Andrejko, to je náš Rosáček." Děti si s ním od té doby hodně hrály a stal se jejich kamarádem.

O Vrbičce bukvičce - Alice Gürtnerová

Jednou byl v lese strom buk. Pod stromem byla Vrbička bukvička. Jednou šla Martinka do lesa pod buk a viděla Vrbičku bukvičku. Vzala si ji domů, kde bydleli tatínek, maminka, Anička, Martin a Madlenka. Všichni si Vrbičku bukvičku vzali do ruky. A co si přáli, to se jim splnilo. Tak si ji nechali. Byli šťastní.

O oříšku - Natálie Vlčková

Šla jsem s rodiči do lesa. A najednou vidím v mechu oříšek. Byl zvláštní, dole se třpytil a nahoře měl hnědou barvu. Asi ho ztratila lesní víla. Vzala jsem si oříšek domů. Oříšek jsem uklidila do šperkovnice a šla jsem spát. V noci slyším ťukání na okno. Za oknem byla lesní víla a chtěla vrátit svůj oříšek. Podala jsem jí ho a ona mi za odměnu dala košík krásných velkých hříbků. Rodiče se divili, kde se u nás vzaly houby. „To je moje tajemství,“ řekla jsem.

Stříbrná Bukvička - Ludmila Borská

Jedné krásné noci spadla z nebe malá, docela maliličkatá kapka. Do té kapky zasvítil paprsek měsíčního světla a kapičku postříbřil. Kouzlem se proměnila v bukvičku. Jednoho dne přistála na okně skřítka Lišáčka. Lišáček myslel, že sněží, a tak šel sbírat jídlo na zimu, ale zjistil, že je to bukvička. A když už byla zima, tak si ji vzal do postýlky a ona mu pak nosila celý život štěstí!