Jak vznikl svět a jak se žilo v pravěku?

Jak vznikl svět? Na tuto otázku asi není lehké odpovědět. Existují dvě teorie. Jedna z nich říká, že svět a člověka stvořil Bůh během sedmi dnů – spíše šesti, sedmý den prý odpočíval. Špatně to zařídil – když vidím mou maminku, ta by potřebovala odpočívat víc. A já vlastně taky, ale jinak než ona. Druhá teorie je založena na tom, že člověk vznikl z postupného vývoje jiných živočišných předků, tedy opic. Protože existují různá naleziště, hroby a hrobky, asi se přikláním k této druhé teorii, protože to jsou prostě fakta. Ale myšlenkou na existenci Boha jsem se už také zabýval. Ale spíše v souvislosti s tím, že kdyby doopravdy existoval, tak proč je kolem nás tolik smutných věcí a událostí, které na nás chrlí televize anebo ty, které vidím já sám. Proč když se venku setmí, tak mě moje maminka radši přijede vyzvednout z tréninku, i když sama říká, že když byla v mém věku, tak už všude chodila sama?

Pravěk je nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva. Každý jeho úsek znamenal pokrok a vývoj. Třeba písmo a řeč. To kdyby nevzniklo, jak bychom spolu mluvili a komunikovali? Měli bychom kamarády? Člověk je přeci tvor společenský a potřebuje pro svou existenci ostatní lidi. Potřebuje mluvit, číst. Jednotlivá období pravěku to dokládají. Lidé začali žít v malých tlupách a začali se zdokonalovat i v dovednostech. Víc hlav, víc ví – tak bych to asi nazval. Je pravda, že když vidím písmo mého bratra, nejsem si jist, jestli nevidím to pravěké.

Stejně jako my všichni musíme pracovat, abychom uživili rodiny, abychom mohli jít do kina, tak i člověk v pravěku řešil podobnou situaci – musel se nějak sám uživit, musel přijít na to, jak si rozdělat oheň, jak ulovit a naporcovat zvíře. Když mu začala být zima, přišel na to, že zvířata mají kožešinu a ona ho zahřeje a zakryje. On za nás vlastně na spoustu věcí přišel a my všichni už to po něm jen zdokonalujeme a zlehčujeme.

Jsem rád za dobu, ve které žiji. Mám rodiče, bratra – máme se rádi, smějeme se spolu, pomáháme si. Mám vodu, teplo, jídlo – to chtěl mít i člověk v pravěku. Chodím do školy, jezdím na výlety. Taky mám internet, knihy. Umím psát, číst. Neměnil bych. Ale to, co všechno mám, je důkazem toho, jak se člověk vyvíjel, co dokázal. A určitě se bude vyvíjet i dál. Teď jen budeme čekat, jak a kam. Trošku mě mrazí v zádech, když slyším, jak spoustu činností za nás přebírá robot. Třeba jen takové zaparkování auta. Chápu, že pro ženy je to skvělá věc. Ale je to správné? Nezakrníme jako lidstvo, nezlenivíme, neublíží nám to? Nebude robot víc než člověk?

J. D., 6.A