česky
Jsou berušky jedovaté?
Slunéčko sedmitečné, častěji zvané sluníčko či beruška, je bezesporu naším nejznámějším broukem. Učí se jej znát už děti a těžko si lze představit někoho ve střední Evropě, kdo by tohoto asi 7 mm velkého červeného broučka se sedmi černými puntíky na krovkách neznal. Obliba berušky u dětí pramení z jejího veselého vzhledu, jasných barev a těla tvaru polokoule. Je proto také pozitivní postavou řady dětských knížek a televizních filmů. Její obliba u dospělých pramení z její užitečnosti – hubí mšice. Ptáci se naopak berušce vyhýbají, přestože většina jiných brouků je pro ně vítanou potravou. Proč? Že by se jim nelíbila? Ne, pravda je jiná. Beruška jim nechutná a je pro ně jedovatá.Měli bychom tedy zakázat dětem, aby si s beruškou hrály? To rozhodně ne, ale jistě nebude na škodu podívat se, čím je jedovatost slunéčka sedmitečného i dalších brouků čeledi slunéčkovitých způsobena a k čemu slouží. Kromě slunéčka sedmitečného známe berušky s jiným počtem teček: dvěma, čtyřmi, deseti , čtrnácti, nebo dokonce čtyřiadvaceti . Čeleď slunéčkovitých je velmi početná. Na celém světě žije více než 5200 druhů rozdělených do 17 podčeledí. Pro všechna slunéčka je charakteristický polokulový tvar těla a pestré barvy. Slunéčka jsou dravá a dravé jsou i jejich larvy. Zahrádkáři je rádi vidí, protože jsou schopny zkonzumovat velké množství mšic. Dospělí brouci dokážou v případě nebezpečí velmi rychle zahrát mrtvé a bezvládně spadnout na zem. Tomuto jevu, kterým unikají před nepřítelem. (Hra na „mrtvého brouka“ je ostatně častá i u lidí, kteří se dostanou do obtížné situace.) Nemohou-li slunéčka uniknout nebezpečí tímto způsobem, znají ještě jednu „fintu“ na odražení nepřítele. Reflexivně z těla vypudí žlutě zbarvený, hořce chutnající a páchnoucí sekret, který odradí ptáka či jiného predátora od toho, aby kořist spolkl. Tímto obranným sekretem je vlastně hemolymfa, která má u hmyzu podobnou funkci jako krev u obratlovců, nepřenáší však kyslík.O chemické struktuře látek produkovaných slunéčky toho víme zatím jen málo a o biologických účincích ještě méně. Jejich toxikologické a farmakologické vlastnosti nejsou dosud dostatečně prozkoumány, a protože látky s takovou chemickou strukturou nebyly (až na výjimky) nalezeny nikde jinde, je obtížné předpovídat, jaký bude mechanizmus jejich biologického účinku a zda by mělo význam zabývat se jimi podrobněji. Přítomnost jedovatých alkaloidů v těle hmyzu odradí mnohé predátory, zvláště když se k tomu ještě přidá jejich výstražné zabarvení, ale ne všechny! Někteří jsou vůči jejich jedům imunní, a dokonce dovedou tuto skutečnost využít ve svůj prospěch. Tím, že se živí jedovatými druhy, se sami stávají pasivně jedovatými. Tak je tomu například u jihoamerických tropických žab pralesniček ), a dokonce i u jedovatých ptáků rodu Pitohui z Papuy-Nové Guiney. [1]
Zdroje: [1] Slunéčko sedmitečné [online]. [cit. 2019-06-03]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2004/cislo-11/slunecko-sedmitecne.html, Zdroje obrázků: Photo by Jarmila Schlehoferová